Reklama
 
Blog | Miloš Gregor

Sobotka předsedou, Škromach králem?

Tento víkend v Brně proběhl 36. sjezd ČSSD. Kromě očekávaného zvolení funkcionářů strany jsme byli svědky i řady proslovů. Většina z nich, upřímně, zapadla v šedi brněnského výstaviště. Až na jeden. (Ne)kandidátský projev, jehož autorem byl Zdeněk Škromach.

Čím mě Škromachův projev zaujal? Měl jasné poslání, jednalo se o kandidátský projev – nebo se o něj lépe řečeno jednat mělo. A to je právě ono. Místo toho jsme totiž slyšeli emotivní řeč zakončenou vzdáním se kandidatury na post statutárního místopředstedy strany. Jeho projevu předcházela velmi stručná řeč Haška a, na povahu řečníka, poměrně klidná řeč Davida Ratha. Od Škromacha asi jen málo kdo čekal tak plamennou řeč. Ačkoliv je znám svými údernými projevy, takto výrazné vystoupení muselo každého zaskočit.

Už samotná gratulace čerstvě zvolenému předsedovi strany se nepohybovala v očekávané rovině poplácání po zádech. Hned po Škromachově první větě totiž přišla kritika Bohuslava Sobotky, za kterou Škromach sklidil nejbouřlivější potlesk celého sjezdu. Proč to? Sobotka totiž nevyjádřil přímou podporu Haška na funkci statutárního místopředsedy strany, ač to před sjezdem deklaroval. Ani ne po půl minutě proslovu tak Škromach dokázal vzbudit emoce a nakloni si velkou část delegátů. Následoval historický exkurz, kterého jsme, upřímně, mohli být ušetřeni.

Ačkoliv se jednalo o vnitrostranický projev, a Škromach rozhodně není žádným politickým nováčkem, neodpustil si dojemnou zmínku o svém mládí a blízkých vztazích jak s Haškem, tak se Sobotkou. Tím odkázal na historii vztahu s oběma rivaly. Nechyběl ani (slabší) vtip o Škromachově volebním „přesunu“ do Zlínskoho kraje a počátečním rozčarování mezi místními voliči.

Reklama

Od nostalgie ke kritice

První polovina řeči se tak nesla spíše v  lehčím tónu, kdy si připravoval půdu pro zásadní sdělení, která měla následovat – a to ostrá kritika na několika frontách. Kritizoval Davida Ratha a jemu vlastní bojovou atmosféru, kterou, dle Škromacha, vytvářel Rath i na sjezdu. Následně jej poměrně elegantně zdiskreditoval poukázáním na fakt, že zatímco jiní straníci začínali od píky, Rath do ČSSD přišel až za funkcemi. „Nevím, kde byl David Rath v těch dobách, kdy jsme tady seděli s termoskou černého kafe a s řízkem v igelitce.“ Tomu říkám sound bite!

Dalším bodem byla kritika poměrů ve straně: „To, co se tady za posledních několik let vytvořilo, že se vedou intriky, že se navzájem políváme různými hromadami různé špíny navzájem uvnitř strany, místo toho, abychom vedli souboj s našimi volebními protivníky, je špatně.“ Jak výstižné. Následovalo zklamané konstatování, že změnu čekal právě od Sobotky. Ve vzduchu tak zůstal viset dovětek: změny se očividně nedočkáme. Škoda.

K povedenému příměru a názornému demonstrování důležitosti sjezdu Škromach využil historického srovnání. Silné epochy pánů Zemana s Klausem či Paroubka s Topolánkem dával do kontrastu k méně významným a kratším epizodám. Jestli po právě skončeném sjezdu bude následovat významná epocha nebo jen krátká epizoda, záleží podle Škromacha pouze na velkorysosti Sobotky. Který, nutno podotknout, vyhrál v souboji o post předsedy strany pouze o pár hlasů. Jenže na to se historie neptá.

Proslov Zdeněk Škromach uzavřel dvěma výzvami. Jednu směřoval delegátům – volte Haška, druhou Lubomírovi Zaorálkovi – odstup z kandidatury. Té se záhy sám vzdal. Upřímně – ne, že by mu po takovém projevu zbývalo moc na výběr.

Zachránil jsem jednotu strany

Co se mi vlastně na projevu tak líbilo? Určitě největším plusem řeči byl fakt, že nebyla sepsaná, Škromach mluvil z patra. Nebo tak minimálně působil. Souhlasím s Jindřichem Šídlem, že se jedná o zajisté nejlepší projev Škromacha v jeho politické historii. Dle mého mínění to byl i nejpovedenější projev u nás v poslední době. Za což bezpochyby může i určité povolební vakuum, jež na plamenné projevy není příliš potentní. Jasně demonstroval, že se nejedná o osobní zášť či personální spory, ale o věcnou kritiku.

Škromach dokázal držet obecenstvo v pozornosti, zejména díky častému oslovování publika, intonaci (pravda, mírně až nepatřičné), dojemným příběhům, ale zejména ostrou kritikou. Celý proslov odpovídal dnes tak modernímu story tellingu, který spočívá v používání příběhů, které jsou pro posluchače mnohem zajímavější než suché informace.

Jako zásadní výstup z jeho řeči si můžeme odnést silnou kritiku předsedy strany, že nedrží slovo, stejně tak neuspokojivých poměrů ve straně. Je to vůbec nejsilnější signál voličům, který ze sjezdu naší nejsilnější politické strany vzešel. A že Zdeněk Škromach opravdu bodl do vosího hnízda, dokazuje i reakce Richarda Falbra, jež jej ve svém proslovu nazval dobytkem.

Zdeněk Škromach tak ukázal i druhou stránku své politické osobnosti. Nejen tu, která nás již nějakou dobu fascinuje svou komunikací na Facebooku a je bez pochyby na české poměry unikátní.

Není nad to, když se umí člověk sám pochválit!


Text byl napsán pro PMG-CEE

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama