Reklama
 
Blog | Miloš Gregor

Kalouskovo vrtěti psem

 

Určitě jste to každý zaznamenal. Miroslav Kalousek si udělal z několika šéfredaktorů denního tisku dobrý den. Ačkoliv se jednalo spíše o nepovedený kameňák a člověk by řekl, že se nad tím každý jen pousměje a půjde si po svém, reakce byla hysterická. Ano, v dotyčných denících jsem další den čekal nějakou pichlavou poznámku typu „tohle, pane ministře, tohle se nedělá“. A hle, hned druhý den tu máme výzvy k rezignaci a celospolečenské téma numero uno. Čím to? Čím se Kalousek tak provinil, je nebezpečným spin doktorem? A není i zde ona příslovečná druhá strana mince?

 

Krátce si připomeňme, co se stalo: Kalousek se dozvěděl o (údajně) tajné schůzce šéfredaktorů českých deníků a týdeníků. Dle svých slov si chtěl pravdivost informace ověřit a použil k tomu mystifikaci o nahrávce ze schůzky. Propukla panika na straně šéfredaktorů, jinak si neumím vysvětlit, proč ti ihned mobilizovali své kontakty a přes různě dlouhé řetězce známostí se toto dostalo ještě tu samou noc zpět ke Kalouskovi. Ten následující den ráno oznámil, že nahrávku zničil, žádnou neměl a jinak dementoval své prohlášení z předchozího dne. Ale oheň byl na střeše. Během čtvrtku o jeho mystifikaci reportovala snad všechna média.

Pohled na problém ze strany šéfredaktorů je jasný: Kalousek lhal, krom toho se nás snažil vydírat, činil nepřiměřený nátlak na svobodu tisku a vůbec se nás snaží zlikvidovat uvalením vyšší DPH na noviny. Ale protože toto si můžete přečíst snad ve všech denících či zpravodajských serverech, já se zaměřím na jiný, neprávem opomíjený úhel pohledu.

Nejspíš jste si všimli, že se jednalo o klasický novinářský trik, kdy se člověk za účelem získání informací tváří, že tyto informace již má. Naprosto se ztotožňuji s tvrzením, že politik nemá lhát. Nikdy. Na druhou stranu je fakt, že soukromý hovor není to samé jako například prohlášení na tiskové konferenci. Jen si to představte naopak: novinář zavolá politikovi, že má nahrávku z tajného jednání, načež druhý den přizná, že se jednalo o pouhý trik, jak získat nějaké informace. Nikdo z novinářů by nenapsal křivého slova. Jedná se o standartní postup. Ale běda, pokud jej užijete proti novinářům samotným.

Reklama

Poznámka druhá: pokud je pravda, že celou noc Kalouskovi volali vlivní lidé z „různých stran“, museli se o telefonátu šéfredaktorovi MF Dnes, potažmo nahrávce schůzky dozvědět přímo od šéfredaktorů. Otázkou je, proč ti tak horečně mobilizovali své kontakty? Pokud se sešli čistě za účelem sepsání jakéhosi společného memoranda, které druhý den stejně předali vládě, co je vedlo k takové masivní mobilizaci?

Upřímně, právě toto je pro mne na celé věci asi nejvíce zarážející. Ano, Kalousek nejspíš neměl mystifikovat (i když osobně věřím tomu, že s přímou otázkou by se odpovědi nedočkal). Určitě si neměl ve čtvrtek dopoledne vymýšlet, co se s nahrávkou stalo nebo zda ji vůbec měl. Toto vnímám jako příklad naprosto nezvládnuté krizové komunikace. Hezky česky – epic fail. To tvoří nepěkný škraloup na jeho verzi výkladu. Ten však částečně odčinil ještě ten samý den večer v pořadu Hyde Park na ČT24.

Co je pro mě ale opravdu zarážející, je aktivita šéfredaktorů. Tu si neumím vysvětlit jinak, než že se média snaží aktivně zasahovat do dění v naší zemi. A to mě upřímně děsí! Z role hlídacího psa demokracie, která jim byla přiřknuta a kterou se sama často titulují, se z nich stává (či už stala?) další složka moci. Pokud tomu tak opravdu je, největším nebezpečím je pak pouze zdánlivá nezávislost médií. Ať se nám to líbí či nikoliv, nic s tím nenaděláme. Pokud bude opravdová společenská poptávka, politiky si můžeme zvolit jiné. Ale co s novináři? Je více alarmující nešťastná komunikace ministra financí nebo velmi aktivní role médií? A čího vrtěti psem jsme vlastně byli v uplynulém týdnu svědky?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama