Komentáře: Co s prezidentem?

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Mon, 14 Jun 2010 22:47:31 +0000

Pane Gregore,
představte si tak 11. století a celu něktrého italského kláštera vysoko v horách. V ní se modlí jedem mnich, zatímco druhý si něco čte při mihotajícím světle svíčky s velké knihy. Náhle přestane číst a obrátí se na kolegu: „Jak, tady čtu, tak musím říci, že ta římská republika nebyl tak špatný systém.“ „Prosím tě,“ opáčí modlící se mnich, „republika, ta je přeci již 1000 let mrtvá!“

Od: Richard Händl

Richard Händl — Mon, 14 Jun 2010 19:08:11 +0000

Pane Gregore.
Etablovanost čského státu by se rozhodně nezhoršila, právě naopak. Jak jsem řekl, že ve vniropolitické situaci by se moc nezměnilo, jenom by to bylo o trochu lepší, ta vůči zahraničí bychom na tom byli lépe více než o trochu.
1) Prohlášení konstituční monarchie v demokratickém zřízení je úžasný stabilizační projev.
2) A ta reklama! Celý svět by se zajímal, kde že to provedli restauraci monarchie. Český král by se na nějaký čas stal světovou celebritou, a poté už napořád celebritou evropskou.
Že jsme všichni vyrostli v republice neznamená vůbec nic.
A vznik republiky byl z vůle lidu? On totiž nebyl vhodný král, respektive rod který by byl obecně přijatelný. Proto Masaryk „zařídil“ republiku. I když, choval se jako král, protože cítil, že to lidé potřebují. Kdyby se někde vyskytoval nějaký polozapomenutý Přemyslovec, nebylo co řešit. Mimochodem, Přemyslovci mezi námi jistě běhají, ale zatím se to o nich (ani oni o sobě) neví. Genetika nám to brzy poví.

Od: Miloš Gregor

Miloš Gregor — Mon, 14 Jun 2010 17:01:48 +0000

Jenže společnost nehraje přesně podle matematických pravidel
Netvrdím, že jinde nemají problémy s dědičností. Pokud si pozorně přečtete mé příspěvky, nikde na podobné tvrzení nenarazíte. To zaprvé. Rozdíl mezi 100 a 1000 poznám, nebojte:). Nicméně společnost se neřídí striktními matematickými hodnotami, takže 100 je někdy více než 1000. Zvláště v situaci, kdy se jedná o posledních (!) 100 let a předchozích 1000 let. Protože všichni jsme vyrostli, žili a žijeme v republice, nikoliv v království. Proto je nám republika bližší, i když tradici může mít delší monarchie. Ad kontinuita- myslel jsem kontinuitu moderního českého státu, tedy od 1993. Krátká doba, uznávám, nicméně již jsme se jako ČR etablivali. Nesnažím se snižovat vaše argumenty pro monarchii, pouze si nemyslím, že je její zavedení reálné.

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Mon, 14 Jun 2010 14:30:58 +0000

Pane Gregore,
nevíte o čem mluvíte! Nastudujte si jak fungují evropské monarchie, především ty, které jsou s námi, co do velikosti, srovnatelné a pak se můžeme bavit dál. Že ony nemají problém s dědičností? Víte, matematika operuje s pojmem zanedbatelnost. 100 let republik (krom té první, na ty ostatní ani nevzpomínat) je zcela zanedbatelné číslo oproti 1000 letům tradice monarchie. A z vaší kontinuitou vývoje,jděte k šípku. O jaké kontinuitě chcete mluvit v návaznosti na Hitlerův protektorát? V návaznosti současné republiky, kterou neumíte ani nazvat, na komunistickou diktaturu? Právě ta snaha o kontinuitu nás stála, a stojí, onen morální marasmus, ve kterém se brodíme. Monarchii má většina lidí pod kůží, aniž si to uvědomuje. Stačí se podívat co se děje, když se vystaví korunovační klenoty, nebo když nás navštíví nějaká korunovaná hlava. Dodnes nemáme, jako republika, prezidentský palác,ale hrad a prezident vystaví při příležitosti svého znovuzvolení korunovační klenoty! Dokonalá schizofrenie!

Od: Miloš Gregor

Miloš Gregor — Mon, 14 Jun 2010 12:06:04 +0000

Španělsko prošlo rozdílným vývojem
Hlavní rozdíl vidím v odlišném vývoji Španělska a Česka. Zatímco Španělsko bylo zmítáno občanskými válkami střídajícími se s diktaturami, u nás byl přechod k parlamentarismu už tehdy „vůlí lidu“. Zatímco ve Španělsku bylo království stabilizačním prvkem mezi obdobími nejistoty a bouří, v Česku to byla právě republika, která zajistila občanům „svobodu od zlého R-U“. Pokud se vůbec kdy mělo uvažovat o monarchii, mělo to být v době nově nabyté svobody, ať už 1918 nebo 1989. Nyní není vůle ani (objektivní) důvod. Navíc je tu až příliš „kdyby“- kdyby se objevil člověk s dostatečnou legitimitou, kdyby si o to dokázal říct, kdyby jej lidé uznávali, kdyby si tuto myšlenku politici vzali za svou apod. Navíc si myslím, že pro zahraničně-politický profil ČR je vhodné udržet si a vykazovat kontinuitu vývoje, která je (domnělým či opodstatněným) přdpokladem stability. Změna republiky na království by toto značně narušila.

Od: Richard Händl

Richard Händl — Mon, 14 Jun 2010 10:36:41 +0000

Srovnání Španělska a Česka je velmi relevantní.
Rozdíl byl jen v tom, že to Franko lidu nadiktoval. Vzhledem k tomu, že pretendent trůnu byl od začátku jasný, a navíc sympatický mladý muž s legitimitou svého rodu, národ vzal tento diktát za svou věc. A bylo hotovo.
Když by se zde objevil člověk s jistou legitimitou na královskou hodnost, národ by to vzal za své (stejně jako Španělé) v případě, že by si o to sám uměl říci, aněco v tom smyslu, že by se do něj národ zamiloval.
Poté by se jistě našla (našly) stávající politické strany, které by se na vlně této sympatie vezli a daly by si nastolení monarchie do programu.
Pro ty, co tuto myšlenku považují za utopii dodávám zásadní fakt. Nezměnilo by se skoro nic, jenom by to bylo o trochu, trošičku lepší.
Ve Španělsku kdyby dnes neměli krále, tak by to bylo asi stejné, jenom o trochu, trošičku horší . Nepočítám do toho fakt, že král možná zemi zachránil od další diktatury (při puči v roce 1981).

Od: Miloš Gregor

Miloš Gregor — Sun, 13 Jun 2010 14:17:26 +0000

Stále ta legitimita…
Rozumím vašim argumentům. Nejsem si však jist do jaké míry je relevantní srovnání postfrankistického Španělska se současnou ČR. Stále také vidím problém s legitimitou dědičné funkce, která by v současné politické kultuře byla jen těžko obhajitelná. Přecijen má současná hlava státu několik významných funkcí (především v oblasti jemnování představitelů vlivných isntitucí, např. ČNB), proto by se mělo jednat o osobu vykonávající svoji funkci se souhlasem lidu (ať už přímou volbou či prostřednictvím „volitelů“). Pokud byste chtěl monarchu, museli bychom mu zásadně zúžit pravomoce. Vámi zmiňovaná monarchistická tradice byla, jak sám píšete, přerušena již skoro stoletou tradicí republikanismu. Což je poměrně dlouhá doba za kterou se toho mnoho událo. A jak jste sám zmínil, v politice je možné mnohé, ale to vždy a pouze za předpokladu, je-li politická vůle. Tu v tuto chvíli nevidím, proto mi přijde idea monarchy v našich podmínkách jako utopistická.

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Sun, 13 Jun 2010 01:27:36 +0000

No jo, čtete král a asociací vám je archaismus
Krále by samozřejmě zvolil parlament a pak by dále byl už dědičný jak po meči, tak po přeslici. Když to vyhovuje ve třinácti evropských monarchií a třeba také v Japonsku, tak proč by to nemohlo fungovat u nás, kde má monarchie tradici tisíciletou oproti ještě ne stoleté tradici republik, kde se bez uzardění můžeme tak akorát dívat na tu první?! (I když 18 vlád za 20 let, to muselo být snadné sousto pro Hitlera!)
Kdo by měl být králem? Možností je více. Buďto někdo ze současných královských dynastií a nebo použít dávné české zvykové právo volby panovníka a to třeba i mimo dynastické okruhy (viz Jiří z Poděbrad) Starobylých šlechtických rodů tu máme dost.
Že není vůle a ochota monarchii zavést? Ve Španělsku by také v roce 1970 nikdo neočekával návrat k monarchii a pokud byste to zmínil, měli by vás za blázna! No a pak přišel rok 1975. Nikdy neříkejme nikdy. Jako studujícímu politologie by vám mělo být zřejmé, že v politice je možné skoro všechno.

Od: Miloš Gregor

Miloš Gregor — Sat, 12 Jun 2010 23:36:15 +0000

Re: To: Miloš Gregor
Pavle, kdo by podle vás měl být oním králem? A jak byste jej vybral? Stejně byste jej musel zvolit. Tím by získal legitimitu k výkonu své funkce. Ale jeho potomci? Ti už by to „pouze“ zdědili? Nezdá se mi to jako nejšťastnější (nehledě na vůli a ochotu tento model zavést).

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Sat, 12 Jun 2010 17:13:58 +0000

To: Miloš Gregor
„V případě přímé volby by totiž kandidáti museli vynaložit milióny korun na kampaně. Tak volby fungují.“ No právě, když už měnit ústavu, zvolme si rovnou krále, a další volby už nebudou, neboť bude dědičný a tak ušetříme miliony za trapné kampaně. Navíc tím vyřešíme i kompetence, neb v konstituční monarchii parlamentního typu, jako je např. Švédsko, Španělsko či Velká Británie, monarcha má jen minimální pravomoce. Jeho nejdůležitější úlohou je reprezentace státu a přeneseně zbuzuje pocit, že země má stále hlavu, o kterou se nemůže servat politická reprezentace zprava, zleva ani ze středu!
A ať admini smažou toho ubožáka Dolejse, je mimo kodex blogosféry!